čtvrtek 31. srpna 2017

Berlínský trip


30.8.2017

Občas se věci sypou na hlavu takovým stylem, že je třeba restart. A co je lepší restart, než cestování?! Je třeba vypadnout. A k tomu, abyste zažili hromadu věcí, nepotřebujete nutně dvouměsíční volno z práce. Nám stačily dva dny + víkend. A jelikož v horách jsme s Marťankou už letos byly, řekly jsme si, že prubneme nějaké město. A tak jsme se bez větších úvah víceméně na blind ocitly v hipsterském Berlíně. A stálo to za to :)

Poskládat si cestu z Brna přes Prahu přes Berlín až k móři do Rostocku nebyl problém. Vlak byl dražší varianta, blablacar nám zrovna nešel na ruku a na stop jsme měly moc krátkou dovču. Poskládaly jsme si teda cestu tam i zpět pomocí rezervací různých autobusových společností. Brno - Praha za 150, Praha - Berlín za 360, Berlín - Rostock za 250. No nekup to. Cesta zpět cenově podobná, u flixbusu jsme ještě vychytaly akci na jízdu Praha - Brno za 25 Kč. Prostě nebylo co řešit.

A tak za mnou Marťanka dorazila na jedno - dvě - až tři :) do Brna a ráno už jsme se vezly. Do Berlína jsme dorazily okolo jedné hodiny na ZOB neboli autobusové nádraží. Není to úplně nejlepší místo, kde začít, navíc naše ubytování bylo přesně na druhé straně města :-D ale s tím se musí počítat.

Nahodit mozky, trochu se zorientovat a najít místo, kde se najíme. Plán byl jasný. Skončili jsme v Charlottenburgu v podniku jménem Jim Block. Vřele doporučuju BBQ burger - boží houska i maso a prostě všecko a hlavně plný slaniny! Po téhle vydatné sváče jsme byly připravené se poprat s výzvou jménem S bahn a U bahn. Díky kombinaci obou, našemu neutuchajícímu optimismu, Marťančině příšerné němčině a mé ještě mnohem příšernější angličtině jsme se dostaly do našeho hostelu. Co se týče dopravy po Berlíně: dvouhodinová jízdenka po městských zónách A a B, ve kterých najdete centrum a všechny hlavní památky, vás vyjde na 2,8 €, celodenní 7€. Je trošku rozdíl, že u nás platí celodenní lístek 24 hodin od cvaknutí. V Berlíně platí do 3 do rána, ať už si jej cvaknete kdykoliv. Další variantou je balíček čtyř dvouhodinových lístů za 9 €,. Stačí si jen vybrat. My preferujeme pěškobus, protože pěšky prostě poznáte město nejlíp. Ale občas se hodí někam přiblížit. Třeba odhodit batoh na hostel.

Náš hostel se jmenovat Die Fabrik (jelikož je v budově, kde v roce 1900 byla továrna) a najdete ho ve čtvrti Kreuzberg, což je dle mého tak trošku "Berlínský Bronx." Má prostě takovou svou osobitou atmosféru :-) Každopádně, hostel byl ok. Hezká budova, nepřetržitě otevřená recepce a náherný dvorek, kde můžete do rána sedět, kecat a pít víno :)


Spousta lidí, které znám, ohrnuje nad hostely nos. Nechápu proč. Když vyrážíte někam na trip, v hotelu stejně trávíte minimum času. Je to místo jen na spánek a sprchu, tak proč za něj platit šílené sumy, když to jde levně. Náš hostel stál v přepočtu asi 400 Kč na noc. Pokoj byl sice po osmi, ale naši spolubydlící měli očividně opačný režim než my, takový ten partyride, takže ve dne spali a v noci tam nebyli. Ideálka :) Jen ty vrzající postele z Ikea člověka trošku štvaly :-D


Po očekování hostelu jsme vyrazily prozkoumat Kreuzberg. Místní Bronx nám ukázal svou tvář ihned po východu ze dveří hostelu. Podivné partičky na zahrádkách místních "nonstopů", mlátící se černoši za bílého dne a podobné scény :) prostě atmoška jak má být. Přišli jsme k mostu - dominantě této čtvrti. Nádherná stavba z pálených cihel, po jejímž vrchu si plují žluté U bahny, zatímco středem procházíme my pěší a posedávají tam místní ehm"gangy":-D. V tuhle chvíli jsme byli v Berlíně asi hodinu a já už si stihla najít svého budoucího dealera :-D to je prostě Kreuzberg. Nakonec jsem byla ráda, že jsme spaly v takové drsňácké čtvrti, aspoň to byla sranda :-D


Prakticky ihned za mostem, na druhé straně Sprévy se nachází East side gallery, neboli graffity na Berlínské zdi. Na začátku jsou na zdi popsány osobní příběhy různých lidí (v angličtině, němčině a španělštině). Stojí za to, si aspoň některé z nich přečíst. Mrazí z toho.


Při další procházce kolem zdi pak můžete obdivovat graffity různých umělců, některé více, jiné méně povedené, některé dnes již naprosto ikonické.





Po všem tom umění nám trochu klesl cukr a kofein v krvi. Byl čas na nějakou milou kavárnu a cheesecake :) Původně jsme hledaly roztomile znějící kavárničku Cuttie Pie. Jednorožec ve výloze byl sice fakt cuttie, ale bylo zavřeno. A tak jsme zapadly do Café Quitte. A nebyly jsme zklamány. Čokoládová pěna, cheesecake, kafe i místní hipsterský limošky, to vše završeno milým týpkem za kasou a fajn zahrádkou :)

Po cukrovém rauši jsme se přemístily na Alaxanderplatz. Hned po výplazu z metra se před vámi tyčí obrovská stavba televizní věže. (Ano, výplazu, v málokteré stanici kde jsme v Berlíně byly totiž najdete jezdící schody, pokud jste zhýčkaný pražák, máte se fakt na co těšit :-D muhehe.) Pokud prahnete po výhledu z ptačí perspektivy, bude Vás to stát 13 €. Tuhletu srandičku jsme si my tedy odpustily.


Místo toho jsme si daly kochací výlet kolem všech fontán, nádherné budovy Berlínské katedrály (kde si v parku můžete dát skvělý chillout s Berlíňany a poslouchat u toho místního Elvise),


po muzejním ostrově, a pak až k Braniborské bráně. Všude po cestě samozřejmě potkáváte různě pomalované berlínské medvědy a stánky s "must have" p*čovinama I love Berlin :-D (nejsem zrovna nakloněna nakupování zbytečných serepetiček v obchodek se suvenýry, ale do toho trabanta bych možná šla :-D)



No, a až přejdete kolem všech těch medvědů, uchvátí Vás Braniborská brána a když se za ní vydáte doprava, tak i budova Říšského sněmu. Tohle město je šílenou směskou nádherné i bolestné historie, prosperující současnosti a hipsterského mládí.



Tahle budova Vás prostě nemůže neohromit!

Při cestě zpět jsme se znovu pokochaly památkami ve svitu západu slunce. A byl čas na drink. A na trochu sžití s místníma. Byl čas na návštěvu místního kaufu :-D Protože jako dobrý víno za 2 éčka u nás neseženeš :-D Všichni všude strašili, že v neděli jsou všechny obchody zavřený, tak jsme si vzali radši ještě jedno do zásoby. A nějaký místní pivo...a tak.
Na nočním Alexanderplatzu posedávají skupinky turistů i místních, baví se a pijou. Tak jsme se před cestou na hostel přidaly :) My a medvěd.


Byla neděle ráno, a my se rozhodly dát si snídani v nějaké místní kavárně a pak navštívit slavný blešák v Mauerparku. Jsme asi rozmazlené z toho Brna, kde si na snídani můžete zajít od 7 ráno...tady očividně nikdo nevstává před 10. A tak jsme si daly sváču, trochu "kultůůůry" v parku :) pak vyrazily na blešák, a teprve poté na nějakou pořádnou snídani.



Z Mauerparku nemám žádnou fotku. Je to ale super místo prakticky pro všechny. Ať už jste blázen do starožitností (miliony beden se starým nádobím), secondhand stánky i stánky plné designových hader, bižuterie, tašek apod. Pokud jste jako já docela DIY tvořílek, určitě je to místo, kde vás políbí nějaká můza. Celá ta směska všeho dohromady je strašně inspirativní.

No, a pak konečně ta vytoužená snídaně. Kousek od parku najdete "waflovou ulici" Oderberger Straße, kde je spousta super kaváren. My zvolili Kauf dich glücklich, což údajně v překladu znamená něco jako Kup si štěstí. A ano, koupili jsme si ho tam!


Wafle na jakýkoliv způsob vám způsobí ten pravý cukrový rauš. A rozhodně si k tomu dejte Eis coffee. Za tuším 3 éčka dostanete na výběr, jaké dva kopečky jejich úžasné zmrzliny si dovnitř necháte dát. Slaný karamel je za mě rozhodně the best volba! :) A k tomu ten nejvíc sexy německý barista...hmm? to už stojí za návštěvu ne? :-D
Co tady nenajdete je wifi. U baru visí cedulka s nápisem ve smyslu, že wifi nemají protože to ničí mozek. O to vtipnější mi pak přišla návštěva WC, kde najdete takovou tu starou obrovskou televizi co mívala babička (wifí niči mozkové buňky, koukání na televizi při s*aní očividně ne :-D )

Další věc co tady nenajdete (a tak vůbec v Německu na to dost kašlou) je třeba anglické menu. V Brně už skoro v každé hospodě, kavárně, čajovně najdete i anglické menu. V mhd je zase hlášení a informace na tabulích minimálně v angličtině. Tady na to prostě serou. Neumíš německy? Smůla. A to ani nemluvím o tom, když opustíte Berlín a přijedete do nějakého menšího městečka. Paní v informacích na hlavním nádraží v Rostocku byla přímo uchvácena tím, že na ni někdo mluví anglicky, bohužel odpovědět nám nedokázala :-D

Po téhle prasárničce jsme vyrazily dohnat, co jsme v centru včera nestihly. Odvezly jsme se k Vítěznému sloupu, na jehož vrchol, kde najdete vyhlídku, se dostanete za 3 €. Asi to není tak velkolepé jako z oné televizní věže, ale výhled byl i tak super. Procházka po přilehlém mega parku ještě lepší. Když náhodou uprostřed narazíte na růžovou zahradu, o kus dál na partu opalujících se nudistů :-D a pak si dáte k svačině zbytek flašky vína, všecko je fain :)



Pak nás popadla taková šílenost, že jsme toho dneska až tolik nenachodily, a mohly bysme jít navštívit nově přivezené pandy v Berlínské zoo. Expozice je otevřená od července. Jsme takový ti lidi, co se dostanou všude a pak když vyjdou, je tam najednou kilometrová fronta. I u pand to tak bylo :) Každopádně kromě nich není zoo až nějak extra hyper-super. Jde vidět, že peníze tu nechybí, ale nejhezčí zoo je za mně stejně ta ve Zlíně v Lešné...i ta Pražská se může jít vycpat :)


Pan panda si tam ležel jako velký macho a ládoval do sebe jeden strom bambusu za druhým. Každopádně u toho byl tak roztomilý, že byste ho prostě chtěli poňuchňat :)

Mírně znavené z procházky po zoo jsme se vrátily do centra. A před Braniborskou bránou se vydaly na opačnou stranu než včera k Říšskému sněmu. A na té druhé straně na nás čekal asi nejsilnější zážitek z celého Berlína. Na válečnou a holocaust dobu jsem trochu ujetá. Miluju knihy a filmy s touhle tématikou, v hodinách dějepisu to pro mě byla nejzajímavější část. A vytvořit něco originálního k tomuhle tématu je dneska už fakt těžké.



Miluju jednoduchost. Ve všem. Dokonce i v takových odvětvích, jako je umění. A Židovský památník neboli památník Holocaustu Newyorského architekta Petera Eisenmana v Berlíně za mě dosáhl vrcholu jednoduchosti v rámci uměleckého projektu. Jde o desítky různě vysokých betonových kvádrů v řadách za sebou. Člověk by si řekl, že to není žádná velká věda. Geniálnost tohoto jednoduchého konceptu oceníte až tehdy, když se ponoříte do jeho útrob. To, kolik emocí ve vás dokáží tyto "jednoduché betonové kostky" vyvolat, je neuvěřitelné. Vcházíte z ulice od Braniborské brány. První kvádry dosahují po kotníky a procházení v uličkách mezi nimi ve vás evokuje hroby na hřbitově. Čím hlouběji mezi kvádry zacházíte, tím jsou vyšší. Sahají vám po kolena, po ramena, nakonec se tyčí vysoko nad vaší hlavou. Křivolaké, sklánějící se nad vámi v různých úhlech a vás pohltí vlna úzkosti. Uděláte krok do další uličky, znenadání se objevují další lidé, cizinci, jako v bludišti. Nikdy nevíte co čekat. Kamarád jdoucí ve vedlejší uličce je vždy vidět v dalších a dalších průzorech mezi kvádry, najednou se zastaví a vy jdete dál. A on už tam není. Celý projekt si dokonale hraje s psychikou, emocemi, prostorem a světlem. Návštěva v době západu slunce je top. Občas vás v uličkách zaskočí i vlastní stín. Prostě klobouk dolů a víc takových promyšlených děl.

Můžete si památník projít a nechat se pohltit vlastními emocemi a pocity, nebo jej taky turisticky proletět jako hňup jen protože byl v průvodci a nalepit někde uprostřed žvejku. Your choice.

Další část památníku se nachází pod zemí. Tam už jsme ne nestihly dostat, přečetly jsme si ale u vchodu, že tam je místnost, kde slyšíte šepot, který vyjmenovává všechna jména zavražděných židů. Než se seznam přečte celý, trvá to prý přes šest let.

Po troše chilloutu bylo třeba tenhle zážitek nějak zajíst. Na doporučení nějaké nevímužjaké bloggerky jsme se vydaly do podniku Shiso burger. Totálně natřískáno, aneb jasné znamení, že se tady dobře najíte. Dobře jsme se najedly, to né že ne, i ceny ok, jen jsme si nechaly jídlo zabalit sebou a až o pár bloků dál zjistily, že obsluha spletla objednávky a místo očekávaného lososového burgeru máme klasický cheeseburger. Nevadí, byl dobrý :-D Shiso burger najdete kousek od dokonalé křižovatky:



Kdyby nebyla tma a já neměla tak nekvalitní foťák, stoupla bych si tam ještě já s burgrem v ruce :-D Jde o to, že kdykoliv jedu do nějaké německy mluvící země, říkám všem kamarádům, že se všude ztrácím, protože všechny německé ulice znějí stejně a to jako "burger...něco." Všichni mi vždycky sborově tvrdí, že je to blbost, že to tak vůbec není. Tak tady to máte!!! Ha!

Když jsme přijely do Berlína, ze srandy jsme si zaply krokoměr, což obvykle dělám jenom při výletech do hor. Ale očividně i ta městská turistika je zabiják, zvlášť když dáte za jeden a půl dne 43 km v plochých teniskách :) Aneb, byl čas doplazit se na hostel a hodit nohy nahoru... teda hodit nohy nahoru na dvorku u hostelu a vypít si víno, žejo...

Třetí den, pondělí, byl zároveň dnem odjezdovým. A tak jsme si říkaly, že by mohl být celý takový chilloutový. A tak jsme si sbalily, rozloučily se s roztomilým típkem na recepci. Znovu přešli Kreuzberský most, kde ještě v hlubokém spánku leželi všichni místní dealeři :-D a v trávě na břehu Sprévy u East side muzea si daly snídani...a další víno :-D A taky jerky, které Marťanka nosila celou dobu v batohu. To je tak, když Vám pomáhá balit přítel-voják. Jakože jerky se vždycky hodí, když nastane apocalypsa, propukne v Berlíně nákaza zombie nebo tak...nikdy nevíš! :-D

A jelikož jsem chtěla udělat Marťance radost, za to, že to se mnou zatím zvládla a nezabila mě, šla jsem s ní přes můj supr odpor i nakupovat. Jakože musím říct, že nechápu co na tom primarku všichni mají. Vždyť tam nic není. Odcházely jsme z tama s jedinou věcí, a to byly ponožky do mega-klimatizovaného autobusu. Ale zase to byly ponožky s jednorožcema... :-D Co ale můžu vřele doporučit, když si chcete užít trochu srandy, je místní C&A, třeba zrovna na Alexanderplatz. Mají tam totiž kroje. Jakože dirndl. Stojí sice v přepočtu asi 4 tisíce, ale ta prdel při zkoušení v kabince...k nezaplacení :-D Kdyby byl ještě čas, zkusila bych si i ten chlapský :-D


Chybí nám akorát tři tupláky piva v každé ruce. A prsa...oběma asi tak pět čísel nahoru :-D :-D :-D

Poslední co jsme stihly bylo kafe na cestu v Einstein kaffee při cestě na ZOB odkud jsme pokračovaly k moři. Ale to je zase jinej článek.

Na závěr musím říct, že mě Berlín fakt okouzlil. Najdete tady všechno co hledáte. Vlastně ne, jediná věc mi chyběla - kopec. Příkladem budiž naše Praha, kam přijedete a hned vidíte místa, odkud bude na město krásný výhled. Hradčany na kopci, Petřín na kopci, Vyšehrad na kopci... V Berlíně nic takového nenajdete. Je to prostě absolutní placka. Nedivím se, že všichni jezdí na kole. Kdybych bydlela ve městě, kde není žádný kopec, taky bych klidně jezdila na kole :-D Jediný kopec, který jsme viděli z vyhlídky na vítězném sloupu, byl umělý - jde o navozenou suť z válkou zničeného Berlína, která za ty roky už zrekultivovala a vytvořila normální kopec.

Každopádně, pokud chcete zapadnout mezi Berlíňany, choďte všude s lahváčem v ruce. A to si nedělám srandu. Tenhle trend mě docela pobavil. U nás si taky koupíme lahváče a jdeme si je vypít do parku. Tady ale lidi s pivem v ruce potkáváte naprosto všude. Na ulicích, v metru, v autobusech, v obchoďácích, všude. Druhá věc jak zapadnout je ono zmiňované kolo. Protože tady jezdí na kole doslova všichni (a proboha nezkoušejte jim stoupnout do pruhu pro cyklisty!). A když se i při odjezdu chcete cítit jako Berlíňan, kupte si do autobusu Club-Mate, nebo nějakou hipsterskou limošku ve skle :)

A pokud toho Německa ještě nemáte dost, můžete stejně jako my pokračovat k Baltu. Protože studený moře je taky moře! Mějte se krásně a užijte si Berlín!


Vaše Kobliha